V průmyslu stříkání se zařízení primárně rozděluje podle úrovně automatizace do čtyř typů: ruční, polo{0}}automatické, automatické a plně automatické.
1. Výhody ručního stříkání: Ruční stříkací linky vyžadují nízké investice, snadno se udržují, mají malý půdorys a vyžadují nízkou technickou náročnost a náklady na údržbu. Jsou vhodné pro obrobky různých velikostí a obrobky se složitou geometrií a umožňují jak malo-sériovou, tak větší{3}}sériovou výrobu.
2. Výhody polo-automatického stříkání: V polo-automatických linkách převážnou část práce se stříkáním zvládá automatizovaná zařízení, zatímco ruční stříkání se používá především pro úpravy-; tím se výrazně snižuje fyzická zátěž obsluhy.
3. Výhody automatického stříkání: Při zpracování velkých dávek identických obrobků automatické stříkací linky drasticky snižují mzdové náklady a spotřebu energie a zároveň nabízejí vysokou denní výrobní kapacitu. Vyžadují nižší investice než plně automatické systémy a znamenají nižší náklady na údržbu a složitost zařízení.
4. Výhody plně automatického stříkání: Plně automatické linky zajišťují stálou kvalitu produktu a nabízejí významné výstupní výhody pro velko-sériovou výrobu identických obrobků. Ve srovnání s manuálními, polo-automatickými nebo standardními automatickými metodami podstatně snižují náklady na energii a pracovní sílu, čímž výrazně snižují celkové náklady na postřik.
