Kvalita elektrostatického nástřiku závisí nejen na vybavení a normách managementu, ale také na tom, zda nátěrový materiál splňuje specifické požadavky na elektrostatické nanášení. Elektrostatické stříkání vyžaduje povlaky s nízkým odporem; za optimální se považuje rozsah 5–50 MΩ·cm. Odpor povlaku je určen nejen obsahem pryskyřice, ale také výběrem rozpouštědel. V důsledku toho se v praxi často používají aditiva rozpouštědel pro nastavení měrného odporu na požadovanou úroveň.
Zatímco elektrostatické stříkání vyžaduje povlaky s nízkým{0}}odporem, mnoho standardních povlaků má relativně vysoký odpor. Pro snížení měrného odporu se do nátěrové hmoty běžně přidávají rozpouštědla s vhodnou polaritou.
Kritickým faktorem je také rychlost proudění vzduchu v elektrostatickém stříkacím boxu. Výfukový systém kabiny je primárně navržen k odstranění výparů rozpouštědel vznikajících během procesu stříkání, přičemž jejich koncentrace je udržována pod dolní mezí výbušnosti (LEL), aby byla zajištěna provozní bezpečnost. Rychlost proudění vzduchu by měla být udržována mezi 0,3 a 0,7 m/s, protože nadměrná rychlost může nepříznivě ovlivnit výsledky stříkání. Výfukový systém by měl být vybaven mechanismem regulace průtoku vzduchu.
